Velikonoční osení ( A mé zamyšlení)

 Tak už dorazila slepička z fléru a dostala u nás své čestné velikonoční místo, ba dokonce plní i svou velikonoční roli.
Na květináč jsem se moc těšila, a když přišel, byla jsem z něj maličko zklamaná, prostě jsem si ho představovala jinak. 

Je to chyba tyhle očekávání, člověku to ničí život. Jako když čekáte, že k narozeninám dostanete vytouženou kabelku a někdo vám přinese pravou belgickou čokoládu. To zklamání. A pak po čase...člověk zjistí jak je hloupý, bezcitný, materialistický, .... . Prostě pak jste chvilku sami se sebou ve své hlavě a říkáte si, čert vem kabelku, vždyť se někdo snažil mi udělat radost, vybíral a myslel na mě. A nemusel. Jak krásné gesto. Tyhle očekávání na nás číhají na každém kroku, čekáte že vám někdo pomůže a ono nepomůže, čekáte že vás někdo pochopí beze slov a ono nepochopí - musí se komunikovat, telepatie je vzácná, a tak dál a tak dál. Tak pozor na ně, očekávání jsou potvory a je potřeba je zahnat...život pak bude snazží....ne? A pozor, tyhle očekávání se pletou do cesty hlavně ženským :(. Ach nééé.

No a tak abych se vrátila k naší keramické slépce, po čase jsem si ji oblíbila. A teď už bych ji nedala. Je to kamenina a je vlastně strašně krásná a všem doporučuji.